Žiju v rodinném domě se zahradou a většinou během týdne chodím do práce, takže na zahradní práce nezbývá moc času. Všechno, co potřebuji udělat, se tak hromadí na víkend. Jednou z těchto prací je i příprava dřeva na topení, což je v mém případě nezbytnost, protože doma topíme dřevem. Jak klasicky v kotli, tak navíc ještě v krbu, když si chceme udělat trochu té romantiky.
Jednu neděli jsem se tedy pustil do práce. Jiný den to vzhledem k mým časovým možnostem prostě nešlo. Rozjel jsem cirkulárku, vzal jsem motorovou pilu, sekeru a dal se do práce. Bylo to sice hlučné, ale potřebné. Věděl jsem, že to může některé sousedy rušit, ale neděle byl jediný den, kdy jsem měl čas se tomu věnovat. A vzhledem k počasí jsem už tyhle práce nemohl dál odkládat, prostě jsem je musel bezpodmínečně udělat.
Práci jsem měl rozjetou asi hodinu, když za mnou přišel jeden z sousedů. Stěžoval si, že ho ruším. Jasně, pila dělá nějaký ten hluk, ale že by to bylo až tak neúnosné, to si nemyslím. Navíc jsem nezačal nějak brzy ráno a během oběda a chvíli po něm, jsem si i já plánoval odpočinout a nerušit okolí u nedělního hodování.
„Noční klid začíná v 10 večer. Do té doby budu na své zahradě pracovat, i když je neděle,“ odpověděl jsem mu trochu rezolutně, protože mě jeho výtka lehce vytočila. Věděl jsem, že má právo na klid, ale zároveň jsem si byl vědom svého práva pracovat na své zahradě během dne. Soused nebyl nadšený, ale nakonec odešel. Já jsem pokračoval v práci.
Samozřejmě že jsem neměl v plánu pracovat do 22:00, vše jsem chtěl stihnout do setmění, což se mi povedlo. Trochu chápu, že jsem byl hlučný a že to někomu mohlo vadit. Ale nedělal jsem žádnou nesmyslnou práci, ale něco, co se prostě udělat musí, co je nutné. A jestli přijde ještě příště, klidně mu navrhnu, že za mě může jít v týdnu do práce a já to vše udělám ve všední den.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
