„Nezaplatím tvůj účet. Na rande do restaurace jsi chtěla ty, ne já,“ dal jsem rázně najevo potřebu rozdělit útratu

Nemám nic proti tomu, když muž za ženu občas zaplatí. Ale na prvním rande platit útratu někomu, koho skoro neznáte? I když jsem gentleman, snahu najíst se zdarma podporovat opravdu nebudu. Každý by si měl zaplatit spravedlivě svou polovinu. Zvláště, když i ta vyjde na několik set korun. Což v dnešní době není málo.

Po létech ve vztahu jsem se najednou ocitl sám. Začalo to skřípat a došlo to až do bodu, kdy jsme se rozešli. Pár měsíců jsem se z toho vzpamatovával, ale potom jsem byl připravený skočit zpět do hry. Díky mým pracovním povinnostem nebyl čas ani příležitost hledat někoho nového přímo osobně, takže když jsem se konečně cítil připravený, obrátil jsem se na internetovou seznamku. Bylo to praktické a dalo mi to možnost poznat někoho, kdo by sdílel moje zájmy, aniž bych musel investovat příliš mnoho času do hledání.

Doporučený článek:  Díky pravidelnému pohybu a zdravému životnímu stylu zůstaneme v kondici také během zimy

Pak jsem narazil na její profil. Vypadala sympaticky, inteligentně, se smyslem pro humor, který mi byl také vlastní. Rozhodl jsem se tedy, že ji pozvu na rande. Měl jsem v plánu příjemnou procházku, možná kávu a zákusek, ale ona dala přednost večeři v restauraci. Proč ne, pomyslel jsem si, trochu změny neškodí. Dlouho jsem v restauraci nebyl, tak si alespoň dám dobré jídlo, které nebudu muset vařit sám, nebo si ho nebudu objednávat s dovozem, jak jsem byl doposud zvyklí. A potěšilo mě, že tip na restauraci dala ona, patrně se vyznala.

Doporučený článek:  Jíst vegetariánské rostlinné "maso" má stejný smysl, jako abstinent pijící nápoj z láhve od alkoholu

Večeře byla skvělá . Příjemný rozhovor, dobré jídlo, všechno šlo jak po másle. Až do chvíle, kdy přišlo na placení. Rozhodl jsem, že každý zaplatí za sebe. Požádal jsem číšníka o účet s tím, aby útratu rozdělil mezi nás oba, aby si každý zaplatil to, co snědl a vypil. Tak mi to přišlo spravedlivé. To bylo pro ni zjevně překvapení, a ne to pozitivní. Viděl jsem na ní, že se cítí uraženě, jako bych porušil nějaké nepsané pravidlo randění. Jako bych se snad nezachoval jako gentleman.

Doporučený článek:  Když jedu na kole, záměrně se nedržím u kraje, ale ve středu silnice. Auta chvíli počkají a já se cítím bezpečněji

Ale já jsem se rozhodl stát si za svým. Nechtěl jsem jít do restaurace, chtěl jsem procházku a kávu za pár desetikorun – kterou bych klidně zaplatil. A nechtěl jsem, aby mě někdo soudil podle starých stereotypů. Randění by mělo být o vzájemném poznávání, ne o placení účtů. Přestože jsem byl ochoten uznat, že můj postoj mohl být neočekávaný, cítil jsem, že je důležité od počátku nastavit pravidla hry. Když jsme se rozcházeli, bylo jasné, že to byl asi náš první a poslední večer. A taky že ano, i když online psaní i setkání bylo nadějné, moje volba platby útraty vše ukončila.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek