Cestování

Chránit přírodu lze i tím, že přestaneme jezdit veřejnou dopravou. Autobusy a některé vlaky za sebou nechávají poměrně výraznou stopu dýmu. A že by byly cenově výhodné, se říct také nedá. Oproti tomu elektromobil, ten žádný výfuk ani nemá. A pokud jde o náklady na přepravu, vyplatí se. I když člověk cestuje sám. Poslední roky stále dokola slýcháme, jak bychom měli chránit životní prostředí. Jak naše planeta trpí a jak může změnu udělat každý z nás. Možností, jak se k tomu postavit, je celá řada. Jednou z oblastí, kde lze jít příkladem, je doprava.

Kdo jezdí často a pravidelně, má smůlu. Kdo za volant sedne opravdu jenom minimálně, ten splní zákonné podmínky. Řeč je o situaci, kdy by mladí lidé mohli v autech jezdit s takzvanými mentory. Na ně jsou kladeny zákonné podmínky, které v některých případech vyznívají značně absurdně. A mohou být nebezpečné. Není třeba čekat na osmnácté narozeniny, řidičák bude možné získat už dříve. Za předpokladu, že takový řidič nebude v autě sám, ale bude mít vedle sebe zkušeného mentora. Tedy vlastně jenom mentora. Ten zkušený, který jezdí pravidelně, se na tuto funkci podle zákona prostě nehodí.

Zablokovat někoho na parkovací místě? Pro mě běžná věc. Tedy za předpokladu, že tam takový řidič nemá co dělat. Jsou totiž různě vyhrazená místa a když náleží mě, mám snad právo je využít. Takže, když někdo dělá určitý naschvál mě, nemám problém s tím mu to oplatit. Každá akce prostě vyvolá reakci. Vlastním elektromobil a čas od času musím nabíjet i jinde, než doma. Na veřejných nabíječkách, kterých je naštěstí čím dál více. Nešvary některých řidičů ale nevymizely. Můj elektromobil ukazoval skoro prázdnou baterii, já v aplikaci našel nejbližší nabíječku a vyrazil k ní.

Všude čteme, jak se vyplatí jezdit do Polska za nákupy. I když ho nemáme úplně za rohem, tak jsme to také zkusili. No, cenově to až taková bomba nebyla. A vzhledem k pokutě, kterou jsme ještě dostali, jsme v rámci našeho výletu skončili v mínusu. Příště nikam nejedeme. Cesta za výhodným nákupem skončila fiaskem. Kdyby to alespoň dopadlo tak, že rozdíl nebyl tak markantní. My jsme ale dostali ještě pokutu. Tím se nám cesta do Polska značně prodražila. O to více nechápu, proč jsou někteří z nákupů u našich sousedů tak nadšení. Já pozitivní zkušenost nemám.

Jako každý všední den jsem se s partou kamarádů vydal na cestu do školy. Ráno jsme nastoupili do vlaku, našli si volné kupé a usadili se. Jízda vlakem byla pro nás denní rutinou, takže jsme si cestu zkracovali povídáním a smíchem. Bavili jsme se o všem možném – škole, sportu, filmech, prostě o čemkoliv, co nás napadlo. Obvykle jsme si ani nevšímali, kdo je kolem nás. Byli jsme zabraní do našich rozhovorů a občasného smíchu. Ano, občas nám uklouzlo i nějaké to sprosté slovo, ale nikdy jsme to nemysleli špatně.