Nedávno jsem byla na návštěvě u svého bratra a jeho rodiny v nedalekém městě. Byl to obvyklý rodinný víkend s množstvím jídla, smíchu a samozřejmě spoustou řečí o tom, co je nového v našich životech. A jak to tak bývá, dostali jsme se k tématu televize a online streamování. „Ale co ty služby, co?“ začal můj bratr, když jsme se usadili na gauči s popcornem, připraveni koukat na nějaký film. „Vždycky zdražují.“ Pokývala jsem hlavou hlavou. „Nechápu, proč je to tak drahé. Jako vážně. Platit tolik za několik kanálů, které vůbec nesleduji? To dává smysl?“
Můj bratr se na mě podíval a přikývl. „Přesně! A co teprve ty online streamovací služby? Představ si, kolik bychom šetřili, kdybychom měli jen jeden účet.“ Zasmála jsem se. „Jako sdílet účet? To by byl podfuk!“ Oba jsme se zasmáli při představě, jak bychom mohli obelhávat systém. Ale pak, když jsme si uvědomili, kolik bychom mohli šetřit, stalo se to vážným tématem. „Víš co,“ řekl můj bratr, „proč to nezkusíme? Přihlásíme se pod jedním účtem a budeme platit jen za jeden. Kdyby to bylo levnější, měli bychom každý svůj vlastní účet, takže za to mohou oni.“
Byla jsem trochu nervózní z toho nápadu. „Nechceš říct, že bychom dělali něco nelegálního, viď?“ Můj bratr se zasmál. „No, možná je to v šedé zóně. Ale myslím, že spousta lidí to dělá. A když to budeš brát tak, že jsme rodina, tak to je přece v pořádku, ne?“
Přemýšlela jsem o tom a nakonec jsem souhlasila. Založili jsme si jeden účet a začali sdílet přihlašovací údaje. Samozřejmě, věděli jsme, že to možná odporuje podmínkám služby, ale oba jsme si mysleli, že je to způsob, jak se vyrovnat s vysokými cenami. A přece, když by se na to přišlo, co nám asi tak mohou udělat, dvěma vesničanům z České republiky. Maximálně nám ten účet zruší. Takže jsme šli do toho. Čas od času to někomu řeknu a nepřestávám zírat – s bratrem rozhodně nejsme jediní, kdo to tak dělá. Ale co, když jsou nenažraní, tak ať se nediví, že to lidé zkouší různě obcházet.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
