Kdo jezdí často a pravidelně, má smůlu. Kdo za volant sedne opravdu jenom minimálně, ten splní zákonné podmínky. Řeč je o situaci, kdy by mladí lidé mohli v autech jezdit s takzvanými mentory. Na ně jsou kladeny zákonné podmínky, které v některých případech vyznívají značně absurdně. A mohou být nebezpečné.
Není třeba čekat na osmnácté narozeniny, řidičák bude možné získat už dříve. Za předpokladu, že takový řidič nebude v autě sám, ale bude mít vedle sebe zkušeného mentora. Tedy vlastně jenom mentora. Ten zkušený, který jezdí pravidelně, se na tuto funkci podle zákona prostě nehodí.
Česko se rozhodlo, že umožní mladým lidem získat řidičák už v sedmnácti. Fajn věc, pomyslel jsem si. Jenže pak jsem četl podmínky pro mentory a to mi vrtalo hlavou. Syn, sedmnácté narozeniny právě za rohem, a oči mu září touhou, jak si poprvé sedne za volant. Už si to představuji, jak bude chtít klíče a také mě na sedadle spolujezdce jako mentora. Ale já, co sedím za volantem skoro každý den už dvacet let, co znám silnice jak své boty, nemůžu sedět vedle něho. Proč? Kvůli pár bodům.
Je to směšné. Ano, mám několik bodů v registru, protože jsem překročil rychlost nebo jsem parkoval tam, kde se nemělo. Ale kdo hodně jezdí, ten občas udělá chybu. To neznamená, že neumím držet volant nebo neznám dopravní předpisy, neumím číst dopravní situaci, předvídat, radit, pomáhat. Jsem zkušený řidič, ale systém má svá pravidla.
Řekl jsem to synovi a viděl jsem, jak to také nechápe. „Poslouchej,“ řekl jsem ironicky, „máš babičku. Ona může být tvůj mentor.“ A to byla pravda. Babička, s řidičákem, bez bodů, posledních pár let neseděla v autě, přesto splňovala všechny papírové požadavky. Bylo by to jako poslat ho na fotbalové hřiště s hráčem, co už roky nestál na trávníku. Měla sice řidičák, ale roky za volantem neseděla. A v minulosti, to jezdila maximálně na nákup nebo k lékaři, pár kilometrů jednou měsíčně. Myslím, že už ani nevěděla, jak se startuje a rozjíždí.
Ale pravidla jsou pravidla. Syn se usmál, když jsem mu to řekl. Ano, já jsem chtěl být ten, kdo ho naučí, jak předjíždět bezpečně, jak odhadnout situaci na silnici, jak vědět, kdy může přidat a kdy musí ubrat. Když jsme o tom mluvili s manželkou, kroutila hlavou a říkala: „Je to nespravedlivé. Ty bys byl ten nejlepší mentor.“ A já souhlasil. Ale co naděláš, když už mají všechno napsané na papíře a vytištěné v brožurkách. Sice jezdím celý život, ale mám pár bodů. Ten, kdo má řidičák někde v kredenci, je patrně lepší kandidát na mentora než já.
Přitom by to šlo rozseknout tak snadno – mentor nechť si udělá jednu dvě kondičky v autoškole, a pokud dostane razítko, že jezdí dobře, může takový být. Bez ohledu na to, že občas nejede v obci padesát nebo že zastavil někde na blikačkách. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek, https://www.policie.cz/clanek/l17.aspx
